Aktuality

POZOR od 1.1. 2020

Povinné čipování psů aneb pokud pes není čipován je jeho očkování proti vzteklině neplatné.

Poslední novela veterinárního zákona přinesla poměrně zásadní změny pro chovatele psů, a to povinnost čipování všech psů s odloženou účinností od 1. 1. 2020. Tato povinnost se netýká psů, kteří byli označení tetováním před 3. červencem 2011.

Povinnost povinného čipování je provázaná s platností vakcinace proti vzteklině. Pokud tedy pes nebude k 1. 1. 2020 načipován, je z pohledu zákona pokládán za nenavakcinovaného se všemi důsledky z toho plynoucími. Pokud takový pes někoho pokouše, může být majiteli vyměřena pokuta ve správním řízení až 50.000,- Kč.

Novelizace zákona platná od 15.1.2020

Jaké hlavní změny přináší novela veterinárního zákona?

Ve středu 15. 1. 2020 nabývá účinnosti rozsáhlá novela zákona o veterinární péči (veterinárního zákona). Změny se dotknou například chovatelů psů.  Následující text shrnuje nejzásadnějších a nejdiskutovanějších změny, které novela, jejíž finální znění poměrně výrazně ovlivnily některé poslanecké návrhy, přináší.

Již dva roky platí v ČR povinnost chovatelů pěti a více fen starších dvanácti měsíců (až na výjimky stanovené zákonem) hlásit své chovy příslušné krajské veterinární správě (KVS). Od poloviny ledna se nově tato povinnost rozšíří a bude se týkat již i chovatelů, kteří chovají tři a více fen. Pokud dojde k následnému snížení počtu fen v chovu pod tři, bude chovatel povinen oznámit i tuto skutečnost. V případě, že ve společné domácnosti žije více chovatelů, zvířata se sčítají a oznamovací povinnost bude mít za celou domácnost pouze jeden její člen. Podrobné informace k této problematice včetně upraveného nahlašovacího formuláře se v následujících dnech objeví na internetových stránkách SVS.

Na základě poslaneckého návrhu dochází také k úpravě věku, ke kterému musí být štěňata v chovech označena mikročipem. Psi budou muset být označeni nejpozději do tří měsíců věku. Pokud z chovu přechází k novému majiteli před dovršením tří měsíců, musí být v okamžik přechodu již označená. Novela také navyšuje maximální sankci, kterou lze za nesplnění této povinnosti uložit z 20 000 na 50 000 Kč.

Zákon také stanovuje, že od 1. ledna 2022 vznikne centrální evidence označených psů a jejich chovatelů. Ti budou údaje hlásit do registru, který bude spravovat SVS. V současné době probíhají jednání o podrobnostech vytvoření databáze.

Čipování provádíme v ordinaci na počkání. Používáme nejmenší mikročipy na našem trhu tzv. minimiročipy. V ceně čipování je zahrnuta i doživotní registrace v registru www.Backhome.cz , který je propojen s celosvětovým registrem www.petmaxx.com ( policie a útulky při nalezení psa hledají v tomto mezinárodním registru) . Registraci čipu provádíme sami o nic se nemusíte starat.

Čipování patří k nezaměnitelným označením zvířete. Čip je malý váleček délky cca 11 mm a tloušťky 2 mm obsahující zakódované číslo, které se pomocí čtečky (jíž se přejíždí nad kůži psa) aktivuje a čtečka kód sejme. Čip se aplikuje pod kůži, (v Evropě standardně na levou stranu krku) pomocí silnější jehly. Aplikace je prakticky bezbolestná a zvířata ji velmi dobře snáší. Čip se poté v místě aplikace obalí vazivem a zapouzdří. V současné době je na trhu i mikročip označované jako slim nebo mini , ty jsou o 2 mm kratší a o 0,2 mm tenčí.

Čipování bude od 1.7.2011 bráno u psů jako jediné, celoevropsky uznávané nezaměnitelné označení. Do 1.7.2011 je bráno za dostačující označení i čitelné tetování.

Čipováni musí být psi ve městech, která mají přijatu vyhlášku o čipování (např. Plzeň a Praha). Dále musí být čipována zvířata, jejichž majitelé s nimi chtějí cestovat do zahraničí, a žádají proto o vystavení pasu pro psa, kočku či fretku. Očipovat psa, kočku či jiné zvíře si dávají též chovatelé, kteří chtějí výrazně zvýšit šance nalezení zvířete v případě jeho zaběhnutí či ztráty. Většina útulků a veterinářů je dnes vybavena čtečkami čipů. Podmínkou pro nalezení ztraceného zvířete však není jen čip, ale i registrace čipovaného zvířete v databázi čipovaných zvířat. Bez této registrace nelze dohledat majitele zvířete v případě jeho ztráty.

Cena za čipování může být rozdílná dle použitého čipu a registrace. Dražší čipy jsou většinou potaženy speciální vrstvou, která usnadňuje uchycení a zapouzdření čipu, a tím snižuje možnost jeho cestování v podkoží. Někteří dodavatelé čipů, mají v ceně čipu zahrnutu i registraci v databázi čipovaných zvířat. Bohužel v současné době neexistuje jednotná databáze čipovaných zvířat a registrů je u nás několik. Při čipování u veterináře by měl majitel vždy podepsat a obdržet kopii registrační karty. Pokud registrační kartu neobdržíte, lze předpokládat, že nebude zvíře nikde registrováno. Ideální je pokud je registr, v němž máte zvíře registrované, propojen s celosvětovým registrem Petmaxx (www.Petmaxx.com). Pak je možné čip zvířete jednoduše dohledat přes tento registr a to jak v případě ztráty u nás tak i v zahraničí. V naší ordinaci využíváme čipy a registraci firmy Back Home (www.backhome.cz) a dále Národního registru,oboje jsou propojené s registrem Petmaxx.

1. Pro cestu do zahraničí musí být psi, kočky a fretky, vybaveni pasem pro malá zvířata, odpovídajícím směrnicím EU (nestačí již mezinárodní očkovací průkaz), dále musí být zvíře nezaněnitelně identifikovatelné, tzn. zvířata narozená po 1.7.2011 musí mít čip. Zvířata s průkazem původu narozená před 1.7.2011 musí mít čip nebo čitelné tetování. Pozor !! Velká Británie, Irsko, Malta a Chorvatsko uznávají pouze čipování.

2. Po zemích Evropské unie cestujete pouze s pasem, není nutné potvrzení o zdravotním stavu (pokud jedete na vystavů psů i koček, bude zde potvrzení většinou vyžadováno). Zvíře musí mít platné očkování proti vzeklině, potvrzené v pase. Některé státy vyžadují splnění dalších podmínek viz. bod 5.

3. Stejné podmínky, jako pro země EU platí pro Andoru, Lichnštejnsko, Monako, San Marino, Vatikán, Island, Norsko, Švýcarsko

4. Při cestě do Anglie, Irska, Švédska a na Maltu již NENÍ !!! potřeba vyšetření na protilátky proti vzteklině.

5. Další podmínky pro vstup do některých zemí.
Ošetření proti echinokokóze ( odčervení ) s účinnou látkou praziquantel požaduje pouze u psů Velká Británie, Irsko, Malta a Finsko. Toto ošetření musí být provedeno v rozmezí 120 až 24 hodin před vstupem.

6. Cestování mimo výše uvedené země a návrat z nich.
Je třeba mít pas pro malá zvířata ( s potvrzeným očkováním proti vzteklině ), který může být zkontrolován při návratu na území EU. Při cestování Dále je třeba splnit veterinární podmínky pro vstup do dané nečlenské země, proto je vždy dobré se dotázat zastupitelského úřadu dotyčné země na podmínky. Při cestě do zemí mimo EU si nejprve ověřte na stránkách SVS  zda vámi vybraná země patří do seznamu vybraných zemí, pokud ne musí být před cestou odebrána zvížeti krev a stanoveno množství protilátek proti vzteklině.

Nejaktuálnější změna se týká očkování proti psince, parvoviroze a hepatitidě. Na trhu jsou vakcíny umožňující přeočkování 1x za 3 roky. Platí to však až po prvním ročním přeočkování tzn., že štěně se přeočkuje po provedení očkování ve štěněcím věku opět po roce tj. ve věku kolem 15 měsíců a násleně po 3 letech. V případech zhoršení nákazové situace je doporučeno zkrácení intervalu mezi vakcinacemi.

U vakcinace proti vzteklině platí již několik let, že některé vakcíny drží imunitu po dobu 3 let ( s tím, že po prvním očkování se přeočkovává za rok, dále již po 3 letech). Proto v naší ordinaci využíváme pouze vakcín s 3 letou lhůtou přeočkování. U koček jsme od očkování proti vzteklině ustoupili úplně ( mimo koček cestujících do zahraničí) . U koček totiž není očkování proti vzteklině povinné a naše republika je již řadu let vztekliny prostá tj. nevyskytuje se ani u divoce žijících zvířat. Dále u koček může v ojedinělých případech docházet ke vzniku nádoru tzv. povakcinační sarkom.

Očkování proti leptospiroze ( onemocnění přenosné i na člověka) je v nových vakcínách rozšířeno z původních 2 kmenů leptospir na 4 kmeny. Tuto změnu si vyžádala nákazová situace, neboť se více začala oběvovat onemocnění těmi kmeny, proti nimž nebyli psi očkováni. Vyšší výskyt onemocnění těmito kmeny byl zaznamenán i u lidí. Imunita proti leptospirose však vydrží jen rok, proto je nutné roční přeočkování.

Podzim 2014 je ve znamení extrémního výskytu blech. Pokud chcete, aby vaše tažení proti tomuto nepříjemnému parazitovi bylo úspěšné, je třeba dodržet hlavní zásadu, která zní : Je nutno ošetřovat všechny psy a kočky, které máte. Přípavky musíte používat tak, aby zviřata byla ošetřena kontinuálně po dobu 4 měsíců. Proč zrovna 4 měsíce ? Na zvířeti se nachází pouze 10% blech, ostatní odpočívají v prostředí, kde se zvíře pohybuje a kladou vajíčka. Vývoj blechy od vajíčka po dospělou blechu je různě dlouhý, udává se 10- 120 dní. Navíc blecha vydrží cca 90 dní bez potravy. Proto 4 měsíce, aby až si nová blecha přiskočí, že se poprvé občerství uhynula dříve, než začne klást vajíčka.

Protibleší preparáty :

Spray – používejte pouze takový, který má mechanickou pumpičku, ta totiž umožňuje správné dávkování, pokud dávkování nedodržíte nefunguje . Sprey se hodí pro zvířata do cca 10 kg. Pro těžší zvířata se nevyplatí jak z ekonomického hlediska, tak z důvodů náročné aplikace. Aplikovat se musí v intervalu 3 maximálně 4 týdnů i když u Frontlinu píší, že vydrží až 3 měsíce.

Obojek- na trhu je jich spousta s velmi různou dobou účinku od 1 do 8 měsíců. Některé jsou výrazně cítit. Některé jsou voděodolné jiné ne. Pozor !! řada obojků, které psům nevadí je smrtelně nebezpečná pro kočky. Bývají ekonomicky nejvýhodnější.

Spoty – kapky, které se kapou na kůži. Široké spektrum účinných látek, některé mohou být toxické pro kočky i když psům nevadí. Aplikuje se 1x za 3-4 týdny, jednoduchá aplikace, široké cenové rozpětí podle druhu účinné látky.

Tablety – působí podle typu 1 nebo 3 měsíce, nevadí u nich ani šamponování, jsou 100% účinné, cenově jsou na úrovni dražších spotů.

V poslední době se rozpoutala diskuse o tom, zda zakázat chov některých plemen psů. Podnětem k těmto diskusím bylo mediální zveřejnění několika případů napadení lidí psi.

Je samozřejmé, že pokud je v médiích barvitě či přímo obrazově vylíčeno, co psi způsobili, dá se reakce lidí vcelku předpokládat. Pokud však necháme odeznít emoce a podíváme se na celý problém s chladnou hlavou, zjistíme, že tzv. “ Jádro pudla“ čili kořen celého problému není ve většině případů ve psech, ale v jejich pánech. Jinými slovy opět se potvrzuje, že nejnebezpečnějším tvorem na této planetě je jednoznačně „Pán tvorstva!!!“ tedy člověk.

Názory na to zda je nutné legislativně upravovat chov tzv. nebezpečných plemen psů jsou samozřejmě různé. Můj názor je podložen s více než desetiletou praxí s ošetřováním psů a pozorování vlivu chování psa s ohledem k přístupu jeho pána k němu.

Můj názor je jednoznačný. S legislativní úpravou chovu nebezpečných psů (ve smyslu jejich zákazu a eventuelního utracení) nesouhlasím. Důvod je velmi prostý za výchovu a chování psa může jen a jen jeho majitel. Pokud se pes chová agresivně a je jedno jaké plemeno to je pak na jeho majiteli, aby ho zabezpečil tak, aby nemohl nikoho poranit. Navíc je nutno uvést, že agresivita většiny psů je vyvolána špatnou výchovou, výcvikem či přímo záměrnou výchovou k agresivitě.

Trvalé poškození zdraví či dokonce zmařený lidský život je vždy velmi smutnou událostí a vyplatí se proto zajisté udělat maximum pro to, aby k tomu nedocházelo. Sankce by však měli být v tomto případě směrovány na člověka ne na jeho psa.

Uvědomělý a odpovědný majitel si je vědom chování svého psa a zabezpečí ho tak, aby nemohl nikoho poranit. Pokud tedy má psa vychovaného, poslušného, dobře socializovaného, není podle mého názoru důvod k tomu, aby nemohl mít psa třeba i na volno.

Velmi by mne zajímalo, kdo je schopen a podle jakých kritérií vybrat tzv. nebezpečná či bojová plemena. Podle mého názoru nebezpečná plemena nelze vymezit. Je pravdou, že pro nelegální psí zápasy jsou vybírána plemena, která mají lepší fyzické předpoklady uspět ( odtud zřejmě název bojová plemena ). Také člověk, který si chce zvýšit své narušené sebevědomí pomocí psa si samozřejmě nevybere pražského krysaříka, ale zvolí plemeno s nejhorší pověstí. Když to nebudou piti, bandogové rotwajleři a další, protože je postavíme mimo zákon vychová si třeba agresivního velkého knírače či německého ovčáka a nakonec až budou zakázána všechna větší plemena psů vycvičí zuřivého jezevčíka, který půjde sice jen po nohách, a vážné poranění způsobí také. Poukazovat na to, že na střelnou zbraň musí mít člověk zkoušky, takže na „bojového“ psa by je měl mít také neřeší vůbec problém. Podívejte se na statistiku zastřelených či střelnou zbraní poraněných lidí. Je jich dost. Jak je to možné? Když tito lidé byli prověřeni. Proč se nikdo nezabývá otázkou:“Jak vybrat ty potencionálně nebezpečné, kteří mají povolení mít zbraň. Podle jakého klíče je budeme vybírat. A nebo jiný příklad. Ročně umírají na silnicích stovky lidí a další tisíce jsou zraněny. Mohou za to snad auta nebo, že by na vině byli řidiči.

Je bohužel smutnou pravdou, že zejména díky lidem, kteří se snaží vyřešit si své mindráky a zvýšit sebevědomí tím, že si pořídí střelnou zbraň, jezdí riskantně v autech a pořizují si psy, které vedou k agresivitě dochází k těmto smutným událostem a zmaření lidských životů. Bohužel tito lidé budou těmi posledními, kteří by si s nějakým zákonem lámali hlavu.

Pokud někdo vybere jakékoli plemeno a postaví ho mimo zákon vyvolá tím jediné. Stoupne zájem o toto plemeno bude docházet k chovu načerno, ceny budou závratné a pro určité skupiny lidí ( díky nimž mají dnes určitá plemena nálepku zabijáků ) bude jejich držení a chov důkazem jejich postavení a výjimečnosti.

Jako veterinární lékař jsem měl tu možnost setkat se s mnoha agresivními psy. Ve většině případů šlo o špatně socializované psy se špatnou výchovou. Mezi problémová patří zejména trpasličí plemena, která jejich majitelé utvrdili svým postojem „vždyť je to malinký pejsek“ v dominantním chování tak, že je pomalu ani nelze naočkovat, neboť okamžitě pokoušou každého, kdo s nimi chce manipulovat nebo je jinak omezovat, majitele nevyjímaje. Z velkých plemen si dávám pozor zejména na německé ovčáky neboť se mezi nimi častěji objevují psychicky labilní jedinci často s agresivitou ze strachu ve většině případů způsobenou špatnou výchovou a socializací a dále na rotvajlery z důvodu jejich nevýrazné mimiky a častěji se vyskytujícího nízkého prahu dráždivosti. Pity i stafordy ošetřuji velmi rád, neboť jejich práh dráždivosti je většinou vysoko a jejich majitelé vědomi si jejich fyzických dispozic je vychovávají tak, aby u nich alespoň vůči sobě nevytvořili dominantní postavení a dobře je zvládli. To, že se u určitých plemen vyskytuje vyšší procento psů s nižším prahem dráždivosti je známo, není to však důvod k postavení psa mimo zákon, ale je prostě nutné dávat větší pozor při výchově a výcviku a v běžném životě počítat s tímto faktem a dávat na psa větší pozor. Mně osobně poranil jediný pes a to špringršpaněl, který se mi poté, co jsem se zvedl od stolu, zakousl do stehna. Nebylo to přitom v ordinaci, ale v bytě u majitele. Nevedu sice statistiku o vystavených potvrzeních po poranění člověka psem, ale když prolistuji kopie těchto potvrzení převládají jednoznačně němečtí ovčáci a dále malé a střední rasy jako kokršpanělé, jezevčíci a kříženci. Na druhou stranu z hlediska objektivity musím uvést, že výše uvedená plemena patří, co do počtu, k nejčastěji chovaným, a to samozřejmě hraje v četnosti pokousání těmito plemeny svoji roli.

Za celou svoji praxi jsem z důvodu agresivního chování provedl euthanasie u 4 psů. Ve třech případech se jednalo o německé ovčáky a v jednom případě o dobrmana ve všech případech šlo o (dle údaje majitele) bezdůvodné napadání některého z členů rodiny. Nejvážnější poranění člověka psem, které jsem v ordinaci viděl, bylo ukousnutí více jak poloviny ušního boltce majitelce německého ovčáka jejím vlastním psem bez zjevného důvodu. Setkal jsem se i s dvěma případy poranění v obličeji. V jednom případě šlo o zjevnou reakci na bolest, neboť pes měl zlomenou nohu a po majitelce se ohnal při manipulaci s ním (šlo o šarpeje). V druhém případě šlo také zřejmě o reakci na bolest, i když ne jasně prokázanou (šlo o bígla). Setkal jsem se však i s případem, kdy německý ovčák, který nebyl zvyklý na náhubek ve snaze se ho zbavit se otíral pánovi tak vehementně o nohu, že mu způsobil tržnou ránu, která si vyžádala chirurgické ošetření dvaceti stehy. Pokousání rukou, způsobená plemeny malých psů jejich páníčkům by se mi asi z důvodu jejich četnosti ani nepodařilo spočítat. Jde vesměs o pokousání způsobená dominantním postavením psa, který se při omezování jeho svobod intenzivně brání.

Věřím, že sice ne všichni, ale soudní lidé určitě pochopí, že jediným problémovým a nebezpečným plemenem na této planetě je člověk a bylo by třeba chránit přírodu před ním a ne vybírat některá plemena či druhy zvířat a nálepkovat je jako nebezpečná. Pokud člověk povede k agresivitě psa jakéhokoliv plemene většinou se mu podaří agresivitu ve zvířeti vyvolat, to ubohé zvíře na tom však nenese žádnou vinu.